Jižní Gruzie je turisticky nejméně vyšlapaný kout země a přitom tu stojí jedna z nejúchvatnějších památek celého Kavkazu – jeskynní klášter Vardzia, vytesaný do stěny kaňonu ve 12. století. Přidejte k tomu pohádkově zrekonstruovaný hrad v Achalciche a máte výlet, který se od katedrál a hor zbytku země výrazně liší.
Je to dál od Tbilisi než ostatní výlety – počítejte s celým dnem cesty tam a zpět, ideálně s jednou nocí v Achalciche nebo Borjomi.
Vardzia: klášter ve skále
Vardzia nechala vybudovat královna Tamar na konci 12. století, ve zlatém věku gruzínského státu. Původně to byl obranný komplex ukrytý ve skále – přes třináct pater, stovky místností, kostel, sklady, obytné prostory, dokonce vodovod. Zvenčí nebylo skoro nic vidět, což byl celý smysl: pevnost proti nájezdům z jihu.
V roce 1283 zničilo velkou část komplexu zemětřesení, které odlomilo vnější stěnu skály a odhalilo vnitřek – proto dnes vidíte jeskyně otevřené do údolí jako plástev. Přesto zůstalo dost k prozkoumání: propojené tunely, schodiště ve tmě a hlavně kostel Nanebevzetí s freskami z 12. století, kde je vyobrazena i sama královna Tamar – jeden z mála dobových portrétů.
Praktické k návštěvě
- Od parkoviště jezdí ke vstupu kyvadlová dodávka, nebo se dá vyjít pěšky do kopce.
- Uvnitř se leze po schodech a prochází úzkými tunely. Vezměte si pevnou obuv a malou baterku (i v telefonu).
- Na prohlídku počítejte s hodinou a půl až dvěma hodinami.
- Kdo trpí klaustrofobií, ať ví, že některé tunely jsou opravdu těsné – dají se ale obejít.
Achalciche a hrad Rabati
Achalciche je hlavní město regionu a základna pro návštěvu Vardzie. Dominuje mu pevnost Rabati – rozsáhlý hradní komplex, který prošel po roce 2011 velmi důkladnou (někdo řekne až přehnanou) rekonstrukcí. Dnes tu najdete hradby, věže, mešitu, kostel, synagogu i muzeum pohromadě, což odráží pestrou historii kraje, kde se po staletí mísili Gruzíni, Arméni, Turci a Židé.
Rabati je fotogenický a procházka po hradbách je příjemná. Puristé kritizují, kolik z toho je novostavba, ale jako úvod do historie regionu a jako místo na přenocování to funguje výborně. Vstup do vnějšího nádvoří je zdarma, do vnitřní historické části se platí.
Královna Tamar a zlatý věk
Abyste Vardzii docenili, pomůže znát dobu, ve které vznikla. Přelom 12. a 13. století je pro Gruzii zlatý věk – země byla sjednocená, silná a kulturně na vrcholu. Vládla jí královna Tamar, jedna z nejvýznamnějších postav gruzínských dějin, kterou pravoslavná církev prohlásila za svatou. Za její vlády se stavěly kostely, kvetlo umění i literatura a vznikl národní epos Rytíř v tygří kůži. Vardzia měla být zároveň klášterem i pevností chránící zemi z jihu – a její monumentálnost odráží sebevědomí té doby.
Freska s vyobrazením Tamar v kostele Nanebevzetí je proto výjimečná: patří k mála dobovým portrétům panovnice a je jedním z důvodů, proč má Vardzia i mimo Gruzii takovou pověst.
Jak se tam dostat
- Autem nebo s řidičem: z Tbilisi zhruba tři až čtyři hodiny jedním směrem. Nejpohodlnější varianta, protože Vardzia je od Achalciche ještě hodinu dál a bez auta se mezi nimi špatně přejíždí.
- Maršrutkou: z Tbilisi do Achalciche jede přímé spojení. Z Achalciche pak dál do Vardzie jezdí místní maršrutky, ale jen několikrát denně – ověřte si zpáteční čas hned po příjezdu, ať tam nezůstanete.
- Přes Borjomi: cesta z Tbilisi vede kolem Borjomi, takže se dá vše elegantně spojit do dvoudenního okruhu.
Kdy jet
Nejlepší je pozdní jaro a podzim. V létě je v kaňonu Vardzie horko a stín skoro žádný. Zima je chladná a některá místní spojení omezená, ale zasněžená Vardzia má své kouzlo a bývá skoro prázdná. Obecný přehled ročních období najdete v článku Nejlepší čas na návštěvu Gruzie.
Proč se sem vypravit
Jižní Gruzie vyžaduje víc času a plánování než okolí Tbilisi, ale odměnou je klid a jedna z nejsilnějších památek země bez davů, které dobývají hory na severu. Pokud máte v zemi aspoň týden a bavila vás historie v Kutaisi nebo Mcchetě, Vardzia je logické pokračování. Jak vše poskládat do delší trasy, ukazuje sedmidenní itinerář.
