Za pár hodin z Tbilisi stojíte pod pětitisícovkami Velkého Kavkazu, mezi kamennými věžemi a ledovcovými jezery, na stezkách, kde nepotkáte alpské davy. Gruzie je jedna z nejlepších trekových zemí Evropy a pořád nedoceněná – velehory tu máte blíž a levněji než v Alpách a po túře vás v penzionu čeká víno a domácí jídlo. Kde začít, záleží hlavně na tom, kolik dní a kolik kondice máte.
Kazbegi: hory pro první výlet
Okolí Kazbegi (Stepancminda) je nejlepší start, když chcete velehory bez složité logistiky – jezdí sem maršrutky přímo z Tbilisi. Kultovní je výstup ke kostelu Cminda Sameba (Gergeti) nad vesnicí: zhruba hodina a půl do kopce, zvládne ho skoro každý, a je to nejfotografovanější místo v zemi.
Když chcete víc, nabízí se mírné celodenní údolí Truso podél řeky mezi minerálními prameny a starými věžemi, náročnější výstup ke Gergetskému ledovci a jezeru, nebo vícedenní přechod přes soutěsku Čauchi od Juty do Roshky s dramatickými skalními štíty.
Svanetie: přechod Mestia–Ušguli
Nejslavnější vícedenní trek v zemi. Čtyřdenní přechod z Mestie do Ušguli ve Svanetii vede přes vesnice s obrannými věžemi, s výhledy na zaledované štíty a s přenocováním v rodinných penzionech. Je středně náročný a dobře značený, takže se dá jít i bez průvodce. Nemáte na něj čtyři dny? Jednodenní výstup k jezerům Koruldi nad Mestií dá výhled na dvojvrchol Ušba za jediné dopoledne.
Tusheti a Chevsuretie: jen pro zkušené
Odlehlé Tusheti a Chevsuretie jsou divoká, vzdálená turistika bez davů. Vrchol je náročný vícedenní přechod přes průsmyk Atsunta mezi oběma regiony – vysoké sedlo, přenocování ve stanu nebo v penzionech, a rozhodně ne na první cestu do Gruzie. Odměnou je jedna z nejautentičtějších horských oblastí Evropy.
Když nechcete vícedenní přechod
Ne každý touží po batohu na několik nocí. Národní park Lagodechi v Kachetii má dobře značené lesní stezky k vodopádům a jezerům. Borjomi-Charagauli, jeden z největších parků Evropy, nabízí trasy od půldne po vícedenní (víc v článku o národních parcích). A kolem Kutaisi se dají projít kaňony Martvili a Okatse za pár hodin, klidně s dětmi.
Co vědět, než vyrazíte nahoru
Vysokohorské treky jsou schůdné zhruba od poloviny června do září; mimo to leží na sedlech sníh a cesty do hor bývají zavřené. Sbalte pevné boty, nepromokavou bundu, teplé vrstvy, čelovku a dost vody i v létě – počasí se v Kavkaze mění rychle (co zabalit). Trasy si stáhněte do telefonu offline, protože na hřebenech vypadává signál (SIM a internet), a na populárních trecích rezervujte penziony předem (ubytování).
Dvě věci, na které se dá snadno naletět. Ledovcové řeky po poledni stoupají, jak taje sníh – brody přecházejte ráno, typicky na treku přes Adiši ve Svanetii, ne odpoledne, kdy je z potůčku dravá voda. A pastevečtí psi u stád berou svou práci vážně: nechte je být, nemávejte rukama a obejděte stádo obloukem (víc o bezpečnosti). Na náročné přechody přes ledovce a Atsuntu se vyplatí průvodce nebo skupina.
