Svanetie je ta část Gruzie, kvůli které lidé kupují letenku podruhé. Leží na severozápadě země, pod hlavním kavkazským hřebenem, v nadmořské výšce kolem patnácti set metrů, a až do stavby slušné silnice byla několik měsíců v roce prakticky odříznutá od zbytku světa. Právě proto tu přežilo něco, co jinde nenajdete: kamenné obranné věže, vlastní jazyk a povaha kraje, který si po staletí vládl sám.
Je to zároveň nejnáročnější destinace v zemi na čas. Počítejte minimálně se třemi nocemi, ideálně s pěti.
Co jsou svanské věže
Kamenné věže vysoké dvacet až pětadvacet metrů stojí přímo u obytných domů. Stavěly se od 9. do 13. století a sloužily dvěma věcem: obraně před nájezdy a útočišti při krevní mstě mezi rodinami. Uvnitř nemají skoro nic – dřevěná patra, žebřík, střílny. Dohromady jich v regionu zůstalo přes dvě stě.
Nejsou to rekonstrukce pro turisty. Většina stojí u domů, kde se pořád bydlí, a některé si můžete zevnitř prohlédnout po domluvě s majitelem.
Mestia
Hlavní město regionu a základna pro všechno ostatní. Poslední dekáda ho hodně změnila – přibylo penzionů, restaurací i podivně moderních budov, které do horské vesnice moc nesedí. Přesto zůstává příjemné a věže máte přímo mezi domy.
Co v Mestii stihnout
- Svanské muzeum historie a etnografie – nečekaně dobré. Ikony, rukopisy, tepané kříže, staré fotografie. Hodina až dvě.
- Věž Margiani – komplex několika věží jedné rodiny, přístupný zevnitř.
- Lanovka Hacvali – v zimě lyžařský areál, v létě vyhlídka na hřeben.
- Kříž Kore – nenáročné stoupání nad město, hodina nahoru, výhled na celou kotlinu.
Ušguli
Skupina čtyř vesnic v nadmořské výšce kolem 2 100 metrů, často označovaná za nejvýše položené trvale obydlené sídlo v Evropě. Nad ní se tyčí Škhara (5 193 m), nejvyšší hora Gruzie. Ušguli je od roku 1996 na seznamu UNESCO a je to nejsilnější obrázek, který si ze Svanetie odvezete: desítky věží, kamenné domy, krávy na cestě, ledovec na obzoru.
Z Mestie je to zhruba 45 kilometrů, ale cesta trvá dvě až tři hodiny. Poslední úsek je štěrkový a v mokru rozbahněný; osobním autem s nízkým podvozkem tam nejezděte. Běžně se jede sdíleným terénním vozem, který se v Mestii domluví večer předem.
Na výlet stačí jeden den, ale přenocovat v Ušguli je lepší. Odpoledne odjedou všechny denní výpravy a vesnice se vrátí sama sobě.
Trek Mestia – Ušguli
Nejznámější vícedenní trek v Gruzii. Čtyři dny, zhruba 55 až 60 kilometrů, přenocování ve vesnicích Žabeši, Adiši a Iprari nebo Chaladi.
- Náročnost: střední. Není potřeba horolezecká výbava, ale denně nachodíte 15 až 20 kilometrů s převýšením kolem tisíce metrů.
- Spaní: v rodinných penzionech ve vesnicích, s večeří a snídaní. Nemusíte nést stan ani jídlo.
- Kritické místo: brod řeky za vesnicí Adiši. Voda je ledovcová, po poledni stoupá a je studená až k bolesti. Místní tam nabízejí převoz na koni; využijte ho, pokud si nejste jistí.
- Sezona: od poloviny června do konce září. Mimo ni leží na sedlech sníh.
Značení je slušné, ale mlha na hřebenech přichází rychle. Stáhněte si offline mapu, signál je na trase místy nulový.
Kratší túry z Mestie
- Ledovec Čalaadi – nejjednodušší, tři až čtyři hodiny tam i zpět po údolí, minimum stoupání. Dá se stihnout i po příjezdu.
- Jezera Koruldi – náročnější celodenní výstup nad Mestii, výhled na masiv Ušba. Alternativně se dá vyjet terénním autem a jít jen poslední část.
- Základna pod Ušbou – dlouhý den pro zkušenější, s výhledem na dvouvrcholovou horu, která je pro Svany něco jako Matterhorn.
Jak se do Svanetie dostat
- Letecky: z Tbilisi i Kutaisi létá do Mestie malé letadlo. Let trvá kolem hodiny a je levný, ale kapacita je nízká, letenky se rozeberou týdny předem a při špatném počasí se ruší. Nikdy si na tenhle let nevažte navazující mezinárodní odlet.
- Maršrutkou: z Kutaisi zhruba pět až šest hodin, ze Zugdidi tři až čtyři. Ze Zugdidi navazuje na noční vlak z Tbilisi, což je nejpoužívanější kombinace.
- Autem: asfaltová silnice vede až do Mestie a je slušná, ale klikatá. Z Tbilisi počítejte s celým dnem za volantem.
Zimní příjezd je možný, silnici udržují průjezdnou, ale sněhové kalamity ji občas na den zavřou.
Kdy jet
Červenec a srpen jsou nejjistější měsíce pro treky, zároveň nejplnější. Červen je zelený, s kvetoucími loukami, ale na vyšších sedlech ještě leží sníh. Září je asi nejlepší kompromis: stabilní počasí, méně lidí, barvy. Od listopadu do dubna je Svanetie zimní destinace – lyžuje se v Hacvali a Tetnuldi, ale většina treků je mimo hru a část penzionů má zavřeno.
Praktické poznámky
- Bankomaty v Mestii jsou, ale v Ušguli a menších vesnicích neplatíte kartou. Vezměte si hotovost.
- Počasí se mění během hodiny. I v srpnu se hodí nepromokavá bunda a vrstva navíc.
- Psi u vesnic hlídají stáda. Nechte je být, obejděte je obloukem a nemávejte rukama.
- Kubdari, svanský chléb plněný kořeněným masem, je místní specialita a v Mestii ho dělají poctivě. K tomu tašmidžabi, hutná bramborová kaše se sýrem.
- Svanská sůl – kořenicí směs s česnekem a koriandrem. Nejlepší suvenýr z regionu, váží nic a doma funguje.
Pokud sestavujete okruh po zemi, Svanetie se do sedmidenního itineráře vejde jen za cenu vynechání něčeho jiného. Druhý horský region s podobnou atmosférou, ale mnohem lepší dostupností z Tbilisi, je Kazbegi.
