Gruzie se ráda označuje za kolébku vína a na rozdíl od většiny podobných marketingových tvrzení tohle celkem sedí. Archeologové našli v gruzínských nálezech stopy vinné révy staré zhruba osm tisíc let a způsob výroby, který se tu používal, se dodnes nezměnil tolik, jak byste čekali. Srdcem celé věci je Kachetie – nížinatý, teplý kraj na východě země, kde roste asi sedmdesát procent gruzínského vína.
Do Kachetie se dá jet na jeden den z Tbilisi, ale je to škoda. Dvě až tři noci vám dají čas na dvě až tři vinařství, jedno město na kopci a jeden klášter – a to je zhruba správná dávka.
Qvevri: víno v hlíně pod zemí
Klíčové slovo zní kvevri (psáno také qvevri). Je to obrovská vejčitá hliněná nádoba, zakopaná po hrdlo do země ve sklepě zvaném marani. Hrozny se do ní dají i se slupkami, třapinami a peckami, nádoba se zapečetí a víno kvasí a zraje pod zemí, kde je stabilní teplota, bez chlazení a bez moderní technologie.
Tahle metoda je od roku 2013 na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Prakticky pro vás znamená jediné: bílé víno z kvevri není bílé. Dlouhým kontaktem se slupkami získá barvu od zlaté po měděnou a tanin, který znáte spíš z červených vín. Ve světě se tomu říká oranžové víno, Gruzínci mu říkají jantarové.
Chuťově je to jiná planeta než české bílé. Počítejte se sušenými meruňkami, ořechy, čajovou hořkostí a znatelnou svíravostí. Někomu sedne na první doušek, někomu nikdy. Ochutnejte dřív, než koupíte šest lahví domů.
Kvevri, nebo evropská metoda?
Většina vinařství dnes dělá obojí. Vedle kvevri stojí nerezové tanky a víno z nich je čistší, ovocnější a bližší tomu, co znáte. Ani jedno není lepší – při degustaci si klidně řekněte o obě verze stejné odrůdy vedle sebe. Rozdíl je tak zřetelný, že ho pozná i naprostý začátečník.
Odrůdy, které stojí za zapamatování
Gruzie eviduje přes pět set původních odrůd, v praxi ale narazíte hlavně na čtyři.
- Saperavi – hlavní červená odrůda a jediná běžná réva, která má červenou i dužninu. Tmavé, plné víno s kyselinkou a švestkovým tónem. Suché Saperavi je nejjistější volba, když si chcete odvézt jednu láhev.
- Rkaciteli – nejrozšířenější bílá odrůda. V nerezu svěží a citrusová, v kvevri jantarová a ořechová.
- Mcvane – bílá, o něco jemnější a květinovější než Rkaciteli. Často se s ní mísí.
- Kisi – dlouho skoro zapomenutá bílá odrůda, dnes miláček menších vinařství. V kvevri z ní vzniká asi nejlepší jantarové víno v zemi.
Narazíte i na polosladká vína jako Kindzmarauli nebo Achašeni. V Gruzii jsou populární, ale evropskému patru většinou přijdou zbytečně sladká. Zkuste je na degustaci, nekupujte je naslepo.
Kam v Kachetii jet
Signagi
Městečko na hřebeni nad Alazanským údolím, obehnané hradbami z 18. století, s výhledem na kavkazské štíty. Je to nejhezčí a zároveň nejturističtější místo v kraji – dlážděné uličky, balkony, restaurace s vyhlídkou. Přenocovat tu je příjemné a je odsud kousek do kláštera Bodbe, kde je pohřbená svatá Nino, žena, která do Gruzie přinesla křesťanství.
Telavi
Správní centrum Kachetie, méně pohledné než Signagi, zato praktičtější jako základna. Odsud se dobře dojíždí do vinařství v okolí i k Alaverdi, katedrále z 11. století, kde mniši vyrábějí víno dodnes.
Cinandali
Panství knížete Čavčavadzeho s parkem, zámečkem a historickým sklepem. Dobrá volba, pokud vás zajímá i 19. století a ne jen víno.
Kvareli a Napareuli
Sever kraje, blíž k horám. Sídlí tu velká vinařství s prohlídkovými tunely i malé rodinné maranie. Kombinace obojího za jeden den funguje nejlépe.
Jak se tam dostat
- Maršrutkou z tbiliského nádraží Samgori do Telavi nebo Signagi. Cesta trvá dvě až tři hodiny a je nejlevnější. Nevýhoda: mezi vinařstvími se pak stejně neobejdete bez taxíku.
- Denním výletem s odvozem – nejběžnější varianta. Řidič vás sveze na dvě až tři vinařství a čeká. Sám samozřejmě nepije.
- Autem – silnice jsou v Kachetii dobré a značení solidní. Jen si předem určete, kdo z posádky ten den nepije; gruzínská policie kontroluje alkohol důsledně a tolerance je nulová.
Podrobnosti o příletech, vízech a dopravě po zemi najdete v článku Vízum a doprava do Gruzie.
Jak vypadá degustace
Ve velkých vinařstvích to funguje jako v Evropě: zaplatíte za ochutnávku několika vzorků, dostanete výklad a můžete nakoupit. U malých rodinných výrobců je to jiné – degustace se snadno zvrhne v oběd, na stole se objeví chléb, sýr a nakládaná zelenina a odejít po půl hodině je skoro nezdvořilé. Počítejte s tím při plánování a nedávejte si na jeden den tři vinařství za sebou.
Ceny za ochutnávku se pohybují ve stovkách korun na osobu, láhev slušného vína přímo od výrobce vyjde levněji než srovnatelná kvalita doma. Menší vinařství mnohdy neberou karty, mějte u sebe hotovost.
Supra a tamada
Pokud vás pozvou na supru, tedy tradiční hostinu, čeká vás několikahodinová série přípitků vedená tamadou, vyvoleným moderátorem stolu. Přípitky mají pořadí – mír, rodina, zemřelí, hosté – a mezi nimi se nepije. Odmítnout jeden dva přípitky je v pořádku, stačí se usmát a upít. Nikdo vás nebude nutit, pokud řeknete, že řídíte.
Kdy jet
Nejlepší období je září a říjen, kdy probíhá rtveli – vinobraní. Mnohá vinařství tehdy pouštějí návštěvníky ke sběru i k drcení hroznů a atmosféra v kraji je nejlepší v roce. Květen a červen jsou zelené a klidné, léto v Alazanském údolí bývá dusné a přes třicet stupňů. Zimní Kachetie je holá a většina menších maraní má zavřeno.
Obecný přehled ročních období najdete v článku Nejlepší čas na návštěvu Gruzie.
Praktické tipy na závěr
- Rezervujte si degustaci předem, hlavně u malých vinařství. Často je to rodina, která zrovna může být na vinici.
- Do letadla víno v kabině neprojde. Buď zabalte do kufru do bublinkové fólie, nebo kupte na letišti v Tbilisi – výběr je tam překvapivě dobrý.
- Domácí víno v plastové lahvi od souseda v obchodě je gruzínská klasika a bývá dobré, ale je to loterie. Kupujte, jen když můžete ochutnat.
- Čača, hroznová pálenka, se objeví na konci každé návštěvy. Má běžně přes padesát procent. Jednu sklenku ano, dvě už s rozmyslem.
Co k vínu jíst, rozebíráme v článku Gruzínská kuchyně: co ochutnat. A pokud plánujete celý okruh po zemi, Kachetie se dobře vejde do sedmidenního itineráře.
