Skoro polovinu Gruzie tvoří hory a země si přírodu chrání v síti parků, která sahá od subtropického deštného lesa u moře přes polopoušť na východě až po velehorské louky Kavkazu. Pro milovníky ticha, turistiky a krajiny bez davů je to jeden z nejlepších důvodů, proč sem jet. A pěkně se to střídá – během jedné cesty projdete pouští i pralesem.
Borjomi-Charagauli: velikán uprostřed země
Jeden z největších národních parků v Evropě se rozkládá kolem lázeňského Borjomi. Husté lesy, horské louky a síť značených tras od půldenních procházek po vícedenní přechody s přenocováním v horských chatách. Trasy si zaregistrujte ve visitor centru – poradí vám podle kondice a řeknou aktuální stav. Pro turistiku bez extrémní logistiky velehor je to ideální volba.
Lagodechi: nejstarší rezervace v zemi
Lagodechi na východě Kachetie u ázerbájdžánské hranice je chráněné území už od roku 1912 – nejstarší v Gruzii. Zalesněné svahy Kavkazu tu ukrývají vodopády, jezera a bohatou faunu. Nejoblíbenější je celodenní trek k vodopádu Ninoskhevi; zdatnější zvládnou dvoudenní výstup k Černému jezeru (Šavi tba) přímo na hranici. Blízkost vinařské Kachetie z toho dělá snadný přírodní výlet i pro toho, kdo primárně jel za vínem.
Vašlovani: gruzínská savana
Úplně jiná tvář země. Vašlovani na krajním jihovýchodě je chráněná polopoušť a step s barevnými kaňony, bahenními sopkami a řídkými pistáciovými háji. Vypadá spíš jako africká savana než Kavkaz. Dostanete se sem jen terénním vozem, zato tu budete skoro sami a nad hlavou vám budou kroužit dravci. Podobnou náladu má i nedaleký klášter David Gareja.
Velehory: Kazbegi a Tusheti
Chráněné oblasti kolem Kazbegi a v Tusheti drží to nejdivočejší z Velkého Kavkazu – ledovce, vysokohorské louky, pastevecké tradice a faunu včetně kavkazských kozorožců a orlů. Jsou to zároveň nejlepší místa pro vícedenní treky, jen s krátkou sezonou a náročnější dostupností.
U moře: prales a mokřady
Pobřeží má dvě přírodní eso v rukávu. Mtirala u Batumi je jedno z nejdeštivějších míst regionu – bujný subtropický prales s vodopády a jezerem, kam se dá zajet na výlet od moře. A Kolchidský národní park u Poti chrání mokřady a jezera, kterými plujete na loďce mezi lekníny; na jarním a podzimním tahu je to prvotřídní místo na pozorování ptáků (viz pobřeží).
Než vyrazíte
U větších parků (Borjomi, Lagodechi, Kazbegi) začněte ve visitor centru – zaregistrují trasu, poradí a dají mapu. Nížinné a lesní parky (Lagodechi, Mtirala, Kolchida) fungují většinu roku, velehorské oblasti hlavně od června do září. I na kratší trasy si vezměte pevnou obuv, vrstvy, nepromokavou bundu, vodu a offline mapu (co zabalit); k Vašlovani a do hor se bez terénního vozu nebo řidiče nedostanete (řízení v Gruzii). Chaty a kempy ve větších parcích v sezoně rezervujte předem.
A jedna prosba, kterou by měl brát vážně každý: odneste si odpadky, nerušte zvířata a držte se značených tras. Právě proto, že sem zatím nejezdí davy, tu příroda vypadá tak, jak vypadá.
