Gruzie patří k nejlevnějším zemím, kam se z Česka doletí napřímo. Zadarmo to není – Tbilisi a Batumi za pár let citelně podražily a na některých místech se pozná rozdíl mezi cenou pro místní a pro turistu. Přesto za týden v Gruzii utratíte výrazně míň než za týden v jižní Evropě.
Konkrétní čísla tu schválně nenajdete. Lari kolísá, ceny se hýbou rychle a jakákoli přesná částka by za rok mátla víc, než by pomohla. Užitečnější jsou poměry: co je tu drahé, co levné a kde se dá ušetřit, aniž si zkazíte cestu.
Měna a placení
Platí se lari (GEL, ₾). Eura ani dolary v běžném obchodě nevezmou, i když v turistické čtvrti to někdo zkusí přijmout za mizerný kurz. Nejlepší kurz mají směnárny ve městě – jsou všude, kurzy vyvěšené na ulici, poplatek se neplatí, cena je v kurzu, takže dvě tři vedle sebe porovnáte za minutu. Nejhorší kurz má letiště, hned za ním bankomat s přepočtem.
Bankomaty fungují normálně, jen si většina účtuje fixní poplatek za výběr, tak vybírejte větší částky najednou. Když se vás terminál nebo bankomat zeptá, jestli chcete přepočet na koruny nebo eura, vždycky odmítněte – ten kurz je horší. Kartou zaplatíte ve městech skoro všude; hotovost budete potřebovat na maršrutky, tržnice, horské penziony a taxíky mimo aplikaci. Rozumné je mít u sebe hotovost na dva dny a zbytek řešit kartou.
Doprava: tady se šetří samo
Nejlevnější položka celého rozpočtu. Maršrutka (sdílená dodávka) je základ meziměstské dopravy a i několikahodinová jízda stojí nízké stovky korun. Městská doprava v Tbilisi – metro, autobusy, lanovky – vyjde na pár korun a platí se přiložením bezkontaktní karty. Vlaky jsou o něco dražší, ale pohodlnější; rychlík Tbilisi–Kutaisi–Batumi je nejlepší volba na dlouhé přejezdy.
Taxi ve městě je levné, ale jen přes aplikaci (Bolt, Yandex Go). Taxikáři u nádraží a památek si běžně řeknou o několikanásobek – buď cenu domluvte předem, nebo objednávejte přes aplikaci. Jediná výraznější položka je celodenní řidič na výlet do hor; rozpočítaný mezi tři čtyři lidi ale vychází rozumně a bývá to nejlíp utracená koruna v celém rozpočtu.
Ubytování: největší rozpětí
Postel v hostelu v Tbilisi stojí zhruba jako oběd v české restauraci. Rodinné penziony jsou nejlepší poměr ceny a zážitku, hlavně mimo velká města – v ceně bývá domácí snídaně a za příplatek večeře, která často předčí restauraci. Byty přes rezervační platformy vyjdou levněji než hotel a hotely střední třídy stojí zhruba polovinu srovnatelné evropské ceny; nahoře strop prakticky není.
Pozor na sezonu: v Batumi a na pobřeží se ceny v červenci a srpnu klidně zdvojnásobí, totéž platí pro Mestii v létě a Gudauri v zimě. Víc v článku o ubytování.
Jídlo a pití
Jíst venku je tak levné, že vařit si sám nemá smysl. Chačapuri nebo porce chinkali v obyčejné jídelně nasytí dva lidi za cenu jedné pražské kávy, oběd s nápojem se vejde do nízkých stovek korun. Pozor jen na dvě věci: večeře v lepším podniku v Tbilisi s vínem už umí stát jako doma a turistické restaurace ve staré čtvrti si účtují evropské ceny. Víno je nejlevnější u výrobce v Kachetii; v restauraci je marže jako všude. Co si dát, rozebírá článek o kuchyni.
Vstupy a aktivity
Do klášterů a kostelů se obvykle neplatí (dobrovolný příspěvek je slušnost), muzea, jeskyně, lanovky a kaňony mají vstupné v desítkách korun. Znatelně dražší jsou jen organizované aktivity – paragliding v Gudauri, jízda na koni, celodenní výlety s průvodcem. A u aktivních cest bývá po ubytování druhou největší položkou doprava k trailheadům: terénní auto do Ušguli nebo Tusheti je drahé prostě proto, že ho jinak nenahradíte.
Tři režimy, ve kterých se dá jet
Úsporně znamená hostely a penziony, maršrutky, jídlo z jídelen a pekáren a minimum placených výletů – denní útrata na úrovni, kterou v západní Evropě nedáte ani za snídani. Středně je soukromý pokoj nebo byt, jeden dva celodenní řidiči na týden, restaurace dvakrát denně a občasné taxi; v tomhle režimu jezdí většina lidí a poměr komfortu a ceny je tu nejlepší. Pohodlně přidá hotely vyšší třídy, řidiče na celou dobu a degustace ve vinařstvích – a pořád vyjde levněji než srovnatelná cesta do Itálie.
Kde se opravdu ušetří
Největší rozdíl udělá termín: květen, červen a září mají lepší počasí než srpen a nižší ceny ubytování (viz nejlepší čas). Pak poloha – dvě zastávky metra od centra Tbilisi je ubytování výrazně levnější a doprava stojí pár korun. A protože se cena řidiče počítá za auto, ne za osobu, vyplatí se sdílet výlety s dalšími hosty v penzionu; domluvit se je běžná praxe.
Na čem naopak nešetřit: cestovní pojištění (péče je pro cizince placená), dobré boty a nepromokavá bunda do hor i v létě, a právě ten celodenní řidič do Kazbegi nebo do vinařství. To je jedna z mála položek, kde vyšší cena opravdu znamená lepší den.
