Když v Gruzii poprvé uslyšíte mužský sbor zpívat naživo, zamrazí vás. Gruzínský vícehlasý zpěv je jedna z nejstarších a nejpůsobivějších hudebních tradic na světě – tak výjimečná, že ji UNESCO zapsalo mezi mistrovská díla nehmotného dědictví a jedna gruzínská píseň dokonce letí vesmírem na palubě sondy Voyager. K tomu patří dramatické tance a jedinečné nástroje. Tenhle článek je úvod do gruzínské hudby, zpěvu a tance.
Vícehlasý zpěv: hudba, jakou jinde neuslyšíte
Zvláštnost gruzínského zpěvu je polyfonie – tři nezávislé hlasy, které se proplétají do bohatého, mocného souzvuku. Není to unisono ani prostá harmonie jako v západní hudbě; každý hlas jde vlastní cestou a přesto to dohromady dokonale funguje. Tradice se liší region od regionu: západní Gurie proslula závratně složitým zpěvem s „krimančuli“ (jódlování), východní Kachetie zas mohutnými dlouhými tóny nad melodií.
Zpívá se u stolu při supře, v kostele i na svatbách – hudba je součást života, ne jen pódiové představení. Nejslavnější píseň Čakrulo byla vybrána mezi zvuky lidstva a v roce 1977 odletěla na zlaté desce sondy Voyager do vesmíru.
Tradiční nástroje
- Panduri a čonguri – drnkací strunné nástroje podobné loutně, doprovázejí zpěv a tanec.
- Duduki – dechový nástroj s teplým, melancholickým tónem, dojemný hlavně v pomalých skladbách.
- Salamuri – druh píšťaly, tradičně pastýřský nástroj.
- Doli a další bubny – rytmus pro temperamentní tance.
Gruzínský tanec: akrobacie a dramatika
Gruzínské tance jsou podívaná plná napětí, hrdosti a neuvěřitelné fyzické zdatnosti. K nejznámějším patří:
- Kartuli – elegantní párový tanec, kde se muž a žena ani nedotknou; žena plyne jako labuť, muž kolem ní krouží s vypjatou hrdostí.
- Chorumi – bojový tanec z Adžárie, který líčí vojenský tábor a bitvu, tančený skupinou mužů.
- Chevsuruli – dramatický tanec s meči a štíty znázorňující souboj.
- Tanec na špičkách – muži tančí na špičkách prstů u nohou bez baletních bot, což je jeden z nejobdivovanějších prvků.
Skoky, otočky a mužská akrobacie berou dech; ženská role je naopak o kráse a klidu. Kontrast obojího vystihuje gruzínskou povahu.
Kde hudbu a tanec zažít
- Folklorní představení v Tbilisi: profesionální soubory (například Rustavi nebo Erisioni) pořádají večery zpěvu a tance – nejsnazší způsob, jak zažít obojí naráz.
- Supra a svatby: nejautentičtější zpěv uslyšíte u stolu, když se domácí rozezpívají sami od sebe. Pokud vás pozvou, běžte.
- Kostely: během bohoslužby uslyšíte sakrální polyfonii v jejím přirozeném prostředí (chovejte se s úctou, viz jak se chovat v klášterech).
- Festivaly: na akcích jako Art-Gene nebo Tbilisoba vystupují soubory z různých regionů.
Niko Pirosmani a hudba v umění
Gruzínská hudba prostupuje i výtvarné umění. Nejslavnější gruzínský malíř Niko Pirosmani, naivní samouk z přelomu 19. a 20. století, maloval hostiny, hudebníky a tanečníky – jeho plátna s duduki a prostřenými stoly jsou vlastně obrazem stejné kultury supry a zpěvu. Jeho dílo uvidíte v muzeích v Tbilisi a jeho příběh o lásce, kvůli které prodal všechno pro „milion růží“, zná v Gruzii každý.
Tip na závěr
Nekupujte si jen lístek na turistické představení a nezaškrtávejte hudbu jako položku – nechte se překvapit. Nejsilnější zážitek přijde nečekaně: když v horské vesnici večer začnou zpívat sousedé, nebo když se u supry zvednou tři mužské hlasy. V tu chvíli pochopíte, proč Gruzíni říkají, že jejich duše zní ve třech hlasech. A pár frází gruzínsky se k tomu hodí umět (viz abeceda a fráze).
