Tbilisi je město, které se nedá rychle přečíst. Na jedné straně řeky stojí dřevěné balkony, které se drží pohromadě spíš zvykem než hřebíky, na druhé skleněná stavba za miliony. Mezi tím sirné lázně, sovětské paneláky, kostely z pátého století a bar v bývalé továrně. Tenhle průvodce vám pomůže se v tom vyznat.
Staré město
Historické jádro je menší, než čekáte – projdete ho za dopoledne. Ale právě proto se vyplatí jít pomalu a odbočovat do dvorů.
Pevnost Narikala
Nad městem od 4. století. Nahoru vede lanovka z parku Rike, dolů se dá pěšky přes botanickou zahradu nebo po hřebeni k soše Matky Gruzie – hliníkové ženě, která v jedné ruce drží misku vína pro přátele a ve druhé meč pro nepřátele. Lepší shrnutí gruzínské povahy asi neexistuje.
Choďte hodinu před západem slunce. Světlo je nejlepší a horko už povolí.
Abanotubani a sirné lázně
Čtvrť s cihlovými kopulemi, které vypadají jako zapuštěné do země. Pod nimi jsou sirné lázně napájené horkými prameny – legenda říká, že právě kvůli nim tu král založil město (tbili znamená v gruzínštině „teplý“).
Jak to funguje: pronajmete si soukromý pokoj s bazénkem, obvykle na hodinu. Za příplatek si můžete přidat drsnou masáž a peeling žínkou zvanou kisa, po které máte pocit, že jste přišli o vrstvu kůže. Doporučujeme.
Varování: voda opravdu smrdí sírou a smrad zůstane na plavkách. Nechte doma to hezké.
Uličky a dvory
Nejlepší část staré Tbilisi nemá jméno. Zkuste okolí ulic Betlemi a Asatiani, kde ještě nejsou kavárny na každém rohu. Když najdete otevřený vchod do dvora, nakoukněte – vnitrobloky s pavlačemi a vinnou révou jsou to nejhezčí, co město má.
Moderní Tbilisi
Most míru a park Rike
Prosklený most ve tvaru vlny, po setmění ostře nasvícený. Když se v roce 2010 otevřel, měli z něj místní legraci a přezdívek si vysloužil několik – dnes je to jeden ze symbolů města.
Rustaveliho třída
Hlavní bulvár s parlamentem, operou a Gruzínským národním muzeem. V muzeu si nenechte ujít Muzeum sovětské okupace – je to nepříjemná, ale nutná část příběhu země.
Fabrika
Bývalá šicí továrna, ze které je hostel s velkým dvorem plným barů, kaváren a ateliérů. Nemusíte tu bydlet – dvůr je veřejný a večer je to nejlepší místo, kde vidíte, jak žijí mladí Gruzínci. Leží na levém břehu ve čtvrti Marjanišvili, která obecně stojí za prozkoumání.
Bleší trh u Suchého mostu
Dry Bridge Market je pod širým nebem: sovětské odznaky, staré fotoaparáty, gramofonové desky, porcelán, obrazy. Kupci i zboží jsou tu roky stejní. Smlouvat se čeká, ale s mírou – většina prodejců tu prodává rodinné věci, ne turistický brak.
Mtacminda
Kopec nad městem, kam vede stará pozemní lanovka. Nahoře je zábavní park s ruským kolem a výhled na celé Tbilisi. Ve všední den odpoledne je tam klid, o víkendu je to rodinný podnik.
Kronika Gruzie
Šestnáct kamenných sloupů, každý přes třicet metrů, pokrytých reliéfy králů a výjevů z Bible. Stojí na kopci nad Tbilisským mořem, kousek za městem, a přitom sem zabloudí jen zlomek turistů. Vstup je zdarma, dostanete se sem Boltem za pár desítek korun. Nejpůsobivější místo v Tbilisi, o kterém skoro nikdo neví.
Kde jíst
Co si objednat
- Chinkali – masové taštičky s vývarem uvnitř. Jedí se rukou, stopka se nejí. Objednávají se po kusech, pět je slabý oběd.
- Chačapuri – sýrový chléb. Každý region má svou verzi; adžarské přijde ve tvaru loďky s vejcem a máslem navrchu a je samo o sobě celé jídlo.
- Mcvadi – grilované maso na špízu, obvykle vepřové.
- Pchali – studená pasta ze špenátu, řepy nebo ořechů. Nejlepší vegetariánská volba.
- Badridžani – lilkové rolky s ořechovou náplní.
- Lobio – fazolová kaše v hliněné nádobě, podává se s nakládanou zeleninou.
Pro vegetariány je Gruzie překvapivě přívětivá – kvůli pravoslavným půstům existuje celá kategorie bezmasých jídel.
Jaké podniky hledat
Turistické restaurace v ulici Šardeni jsou v pořádku, ale drahé a bez duše. Zajděte o dvě ulice dál, nebo rovnou na levý břeh – jídlo bude lepší a levnější.
Za vyzkoušení stojí i sachinkle (podniky specializované na chinkali) a obyčejné pekárny, kde vytahují šoti – chleba z hliněné pece přímo u vás před očima.
Víno
Objednejte si domácí kvevri víno, ne to lahvové z regálu. Jantarové „oranžové“ víno kvašené se slupkami je to, kvůli čemu sem lidé jezdí. Vinné bary jsou dnes v Tbilisi na každém rohu a personál obvykle rád vysvětluje.
Jak se po městě pohybovat
- Metro – dvě linky, hluboko pod zemí, velmi levné. Platí se dopravní kartou nebo bezkontaktní bankovní kartou. Názvy stanic jsou i latinkou.
- Bolt – nejjednodušší způsob. Jízda přes celé město stojí pár desítek korun.
- Pěšky – staré město ano, zbytek města ne. Tbilisi je kopcovité a v létě je vedro.
- Maršrutky – fungují, ale bez znalosti gruzínštiny se v nich zorientujete těžko.
Kde bydlet
- Staré město – všechno pěšky, ale v létě rušno a dráž.
- Sololaki – klidnější, krásné domy, pár minut do centra. Náš tip.
- Vera – kavárenská čtvrť, dobrý poměr klidu a dostupnosti.
- Marjanišvili / levý břeh – levnější a autentičtější, blízko Fabrice.
- Vake – nóblejší rezidenční čtvrť, dál od centra.
Výlety na jeden den
- Mccheta – bývalé hlavní město, půl hodiny cesty. Katedrála Sveticchoveli a klášter Džvari nad soutokem dvou řek.
- Kazbegi – hory u ruských hranic. Dá se stihnout za den, ale je to dlouhé a riskujete, že bude zataženo. Lepší je zůstat přes noc.
- Signagi a Kachetie – vinice a opevněné městečko, dvě hodiny cesty.
- Uplisciche – jeskynní město vytesané do skály, přes tři tisíce let staré.
Kolik času si na Tbilisi vyhradit
Na základní projití stačí dva dny. Tři dny znamenají, že stihnete i lázně, Kroniku Gruzie a jeden výlet za město. Čtyři a víc dávají smysl, pokud chcete město spíš žít než odškrtávat – a Tbilisi je přesně to město, kde se tenhle přístup vyplácí.
Celý plán cesty najdete v našem sedmidenním itineráři po Gruzii. Praktické věci kolem letenek, maršrutek a peněz řešíme v článku vízum a doprava do Gruzie.
